Jako lékař jsem vycvičen k tomu, že vnímám biologické pozadí a fyziologické danosti - že jsme ukotveni ve smrtelném těle, které může všelijak bolet, zrazovat nás, překážet nám. Zároveň je to náš dům, který lze zabydlet a zútulnit a opečovat. Tělo je úrodná prsť. Substrát, z něhož teprve vyrůstá člověk, na nějž jsou medicínská měřítka často hrubá a nějak nefungují. Protože se člověk vzpírá biologickému popisu. Protože se něco uvnitř vždy vzpírá. Protože existují hlubiny, do kterých nevede přímá cesta, ačkoli se někdy obsahy z podpalubí vyjevují. Věřím, že zaměřit se úzce na opravování těla je špatně. Zapomínat na tělo také páchá škody. Ani jedno dogma nemá konečnou pravdu. Teprve v dialogu mezi oběma pozicemi hledám cestu, jak léčit.

 

Fascinuje mě jak se z hmoty vynořuje vědomí. Hledám cesty jak tomu porozumět z východu i ze západu, hledám soulad pohledu mystiků a neurovědců. Zajímá mě mikrobiom, jakým způsobem jsme zapojení v síti vztahů s našimi mikroskopickými souputníky, jaké to má implikace pro tělesné zdraví, imunitu ale i náladu a v posledku naše bytí ve světě. Jak potrava ovlivňuje střevo a duši. 

 

Vlastní terapeutickou práci se snažím oddělovat od psychiatrické. Při práci s klientem průběžně svlékám a oblékám bílou uniformu. I v bílém ale mám psychodynamicky a celostně orientovaný přístup, věřím v důležitost obran a internalizovaných raných vztahů. Věřím že neexistují oddělené domény těla a duše, že jsou v dialogu.

 

V čase, kdy nejsem psychiatr a terapeut, rád hraju na kontrabas a nechávám se nést hudbou, jsou to pro mě nenahraditelné momenty sdíleného flow. Učí mě to, že musím být slyšet tak akorát. Že nejlepší práci odvedu, když nestojím hudbě v cestě, když nechám ego v pozadí a sloužím společné věci. Stavy prostého bytí si užívám i při józe, v lese, na kole, na horách. Momenty, kdy jsem zde a nyní.

Působím jako psychiatr v nemocnici v Táboře, dříve v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Jsem členem České lékařské komory a členem Sekce mladých psychiatrů  Psychiatrické společnosti české lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

ala vlastní zkušenost s rizikovým užíváním stimulačních látek v mládí. Mnozí lidé z mého okolí ho nezvládli a já jsem se rozhodla stát se oporou těm, kteří se se závislostmi potýkají. .

​